Výstup do výšin. Miluji se pravidelně dostávat přes své pohodlí. Poskytuje mi to pocit, že žiju a mám pocit, že tělu fyzicky pomáhám k lepší kondici. Vyhlídli jsme si s přítelem ve Španělsku horu Pedraforca. Nejvyšší bod této hory je 2506 m. n. m. s celkovým převýšením 1200 m. Tento trek zabere jeden celý den a z hlediska obtížnosti je celkem náročný.
Zaznamenala jsem několik zásadních momentů, které jsem s vámi chtěla sdílet.
Hurá k výšlapu. Vyrazili jsme brzo ráno s velkým batohem plným dvou velkých vod, ovoce, ořechů, sendvičů a dvou plechovek Cola Coly 😊. Hůlky jsme nechali doma a teď zpětně si myslím, že to byla škoda. Cestou dolů by nám pomohli se stabilitou. Hned po pár metrech jsme stoupali do strmého kopce. Cesta byla plná kamení a kořenů od stromů. Pěkná makačka pro naše nohy a hýždě. Na nic jsem se před cestou neptala. Ani jak dlouhá a náročná trať to je. Jsem analytik a tak bych zbytečně přemýšlela v jaké části se asi tak nacházíme a jak dlouho ještě půjdeme 😃.
3 zajímavé poznatky!
1. Potlačení strachu z výšek
Moje remcání, když jsme byli vysoko a já se bála výšky. Říkám: ,,Nejsem si jistá, jestli to zvládnu, protože mám trochu závrať.“ Přítel: ,,Už jsme celkem vysoko a na dalších metrech se nic nezmění, řekni si jestli chceš jít dál.“ Strach si v průběhu života vytváříme a tak se bojíme něčeho, co je nám nepříjemné. Tím, že jsem se uklidnila, že se vlastně nic nezmění a mám na výběr svůj cíl vzdát, se mi najednou chtělo jít ještě výš. Vždycky máme na výběr, náš cíl vzdát. Je jen na nás, co si vybereme.
2. Upnutí se na rychlý vrchol
Cestou se přítel zeptal jíného běžce, kde se nacházíme. Pán nám řekl, že je to jen 15 minut z toho nejhoršího a pak 40 minut na vrchol. Už jsem si to nastavila v hlavě a počítala s tím. Jenže byla trasa delší než sám odhadl. Po 20 minutách nebyla cesta jednodušší, jak jsem si to já představovala a tak jsem ho v hlavě dokola proklínala. Ponaučení. Většina cílů je náročných. Pokud si je budeme představovat jednoduše a přijde nějaká překážka, tak nás to může rychle odradit. Lepší je počítat s realitou a být mile překvapen/a, když je cesta příjemnější.
3. To, co si vsugerujeme, to si přivoláme!
Například situace kterých se obáváme, aby se nám nestaly a tak intenzivně na ně myslíme, až se opravdu stanou. Já jsem se bála spadnout z 2506 m, protože se bojím výšek, mám ráda svůj život a kameny na cestě hrozně klouzaly. A tady ta legendární věta volající o pomoc. Říkám: ,,Já se bojím, že uklouznu, spadnu a zabiji se“. Odpověď mého přítele: ,,Když na to budeš myslet, tak uklouzneš a zabiješ se.“ Na to jsem neměla odpověď. Představa, že jdeme za ruce ve srázu, kde se vejde jeden člověk, byla absolutně nereálná. Okamžitě jsem se soustředit na každý krok, na každý kámen a šlapala beze strachu z pádu. Můj cíl byl najednou menší, udělat jeden krok a pak druhý přesně tam, kde se mi cesta zdá dobrá. Tu nejnebezpečnější část jsem zvládla skvěle. V lese cestu dolů jsem už trošku vypnula a měla unavené nohy a tak jsem si nadělila několik pádů kvůli kořenům stromů. To už byla ale zábava!
Výšlap 12 km, který lidem zabere i třeba 1 den jsme zvládli za 5,5 h tam i zpět.
Strava pro jednu osobu
Večeře : plátek ryby/masa, zelenina, jedna velká brambora na grilu
Snídaně: vajíčka, zelenina, plátek pečiva, pomerančový fresh juice, káva bez mléka
Svačina: jedna meruňka, banán a ořechy
Svačina při sestupu: toast s měkkým sýrem, šunkou, salátem a rajčátky, olivový olej a Coca Cola 😊
Šlapejte vrcholy, protože ten výhled za to opravdu stojí! Kristýna
