Je to nejposvátnější a nejnavštěvovanější cesta po Evropě.  Lidé, kteří vyhledávají dobrodružství nebo změnu ve svém životě, tak se můžou rozhodnout pro Camino de Santiago.

Jaká byla naše cestu dlouhá asi 230 kilometrů a to hned z kraje jara?

S kamarádkou Ivanou jsme se rozhodli pro chůze ve Španělsku a to z města Burgos.

Jakmile jsme dorazily do města, tak jsme se šly ubytovat do hostelu. Jako první jsme zavítaly pro požehnání do Katedrály Panny Márie (Catedral de Burgos), abychom měly na cestě štěstí. Vyzvedly jsme si pas na razítka, který potřebuje každý, kdo chce dostat diplom v Santiagu. Po večeři jsme rychle hupsly do postele s očekáváním, co náš výlet přinese.

Druhý den jsme se probudily do deštivého počasí a už po několika metrech prvních kroků jsem měla promočené tenisky.  V hlavě se mi jen honilo ,,Ajajaj, tohle je ta posvátná cesta?”. Místo hlavního značení jsme pro mě vyhledali obchod s obuví a já jsem si hned na startu koupila zbrusu nové goretexové boty. Po prvním dnu chůze v dešti, kroupách a větru, jsem za ně byla opravdu vděčná. Alespoň nohy byly jako v bavlnce, protože o obličeji se to říct nedalo. Vítr a kroupy nás doslova devastovaly.

Myšlenka prvního dne ↓ 

Když máme sen a netlačíme na to, aby se stal hned, tak přijde den, kdy se v našem životě okolnosti poskládají tak, aby se splnil. Děláme podvědomě kroky k tomuto snu a nebo se jednoduše ocitneme na místě, které k splnění vybízí. Camino jsem chtěla jít dlouho a věděla jsem, že ho jednou půjdu. Začala jsem žít ve Španělsku a když jsem se seznámila s Ivanou, tak jednu z nás napadlo, že by bylo fajn poutní cestu jít. Do 3 týdnů jsme vše zrealizovaly a šlapaly v překrásné přírodě. Jak krásně to do sebe zapadlo. V ten pravý čas na pravém místě a já si na cestě říkala ,,Najednou jsem tady”, ono se to povedlo.

„Všechny naše sny se mohou stát skutečností, pokud máme odvahu je následovat.“ Walt Disney

I přesto, že počasí bylo nejhorší co mohlo, tak jsme byly pozitivní. Co nám pomohlo si udržet chladnou hlavu a focus na cíl i za velmi špatných podmínek?

  • Rozkouskovaly jsme si cíl cesty s pauzami. Velkou odměnou pro nás byl odpočinek v teple a s hřejivým jídlem do žaludku. Doplnění čajů. 
  • Udělaly jsme si z naší situace srandu. Šlapaly jsme samy dvě v bahně, byla nám zima a měly jsme oteklé obličeje. Smály jsme se tomu!
  • Uvědomovaly jsme si to, že to můžeme vzdát. Netlačili jsme na sebe, že musíme jít 20 km, ale oslavovaly jsme už jen to, že jdeme. 
  • Uklidňovaly jsme se myšlenkou, že za pár dní má být hezké počasí. Měly jsme naději. 

Další dny probíhaly lépe

Ubytování jsme většinou sdílely s 6 až 12 potníky. Osttaní okolo nás byli perfektně organizovaní. Vstávali v brzkých ranních hodinách, aby měli zajištěný nocleh na daším místě. My jsme byly všude poslední. Jako poslední jsme vstávaly, jako poslední jsme došly trasu a jako jediný jsme cvičily jógu po příchodu. Večeři jsme si vychutnávaly bez front a ruchu kolem. Snad jen jednou se nám to nevyplatilo, protože jsme zjistily na konci trasy, že nemají místo na spaní. Ani nevím jak, ale snad možná manifestací a úplnou odevzdaností nám nakonec hostitel řekl, že máme obrovské štěstí, protože skupinka nedorazila. Původní počasí se postupně vyměnilo za pařák a tak jsme si nakoupily čepice a krémy s UVF 50, protože bychom jinak byly sežehnuté na uhel. Pohorky jsme hodily do krosny a vrátily se k běžeckým teniskám v kterých se šlapalo jedna báseň. Užívaly jsme si každý krok, větřík, který se odrážel od hůlek a příjemně jsme si meditovaly za chůze. 

Myšlenka dalších dnů↓

Kompletně jsme se vytrhly z našeho pohodlí a chodily na záchod v přírodě, tahaly těžký batoh, budily nás ostatní ve 4 ráno, čekaly jsme až bude volná sprcha a to jsou přesně ty důvody, proč to lidé jdou. Měly jsme každý den 100 % radost z maličkostí, jako je teplo v pokoji, dostatek vody a teplého jídla na talíři. Žijeme v době blahobytu a takové vytržení z něho nám může otevřít oči. Příjemně nás refreshnout. Díky tomu si potom vážíme více běžných věcí, které děláme automaticky.

Chůze a meditace

Ušly jsme přes 200 km v neskutečně krásné přírodě, vesnicích a městech. Chůzí jsme si kompletně vyčistily hlavu. Chůze je totiž skvělou meditací, jak si srovnat myšlenky a to bez snažení se o to. Pouze jsme byly ponořené do každého kroku a práce v podvědomí fungovala přirozeně za nás. Když jsme posedávaly po jídle na kafíčku, tak jsme diskutovaly o životě a naší budoucnosti. Vždycky jsme si sebou vzaly sešit, protože myšlenek je spousta a dobré nápady je potřeba hned zapsat.

Ostatní poutníci

Hodně jsme komunikovaly na zastávkách s ostatními poutníky. Slyšely jsme smutné i velmi dojemné životní příběhy. Chůzi si každý člověk nebo skupina valila podle svých vlastních fyzických možností. Někteří z nich si nechávali převážet osobní věci, takže pro ně kilometry byli o mnoho snadnější. My jsme zvolily tempo cca 20 km na den a po týdnu jsme si daly volno na 2 dny, abychom načerpaly síly na zbytek trasy až do Leónu.

Jídlo

Zapomeňte na sportovní gely a jiné blbosti. Energie se dá jednoduše dodat z běžného jídla, které máte možnost si na trase koupit. Pokud si chcete na jakékoliv cestě udržet zdravou stravu, tak se skoro všude dá vybrat a najít dobrou alternativu. Při chůzi 20 km za den pro nás bylo zásadní:

  • Jedli jsme 4 x za den. Pokud jsme vynechaly svačinu, tak zlobila psychika, protože nebyla energie. 
  • Svačily jsme nejčastěji ovoce a ořechy a někdy jsme si udělaly toast se sýrem a zeleninou. 
  • Denně jsme vypily 3 l vody. 
  • Vynechaly jsme alkohol, aby nám tělo perfektně regenerovalo. 
  • Dávaly jsme pozor na dostatek bílkovin. Zařazovaly jsme je vždy k snídani, obědu a večeři. 

K snídani jsme vždy poprosily o vajíčka se zeleninou a sýrem. Jinak všude dala objednat tortilla, která obsahuje brambory a vejce. Ke snídani jsme si popíjely pomerančový fresh juice. K obědu jsme vybraly jídlo s přílohou, protože jsme potřebovaly energii. Bílkoviny jsme volily lehké, aby jsme dokázaly ještě 5 – 8 km dojít. Vyhovovaly nám tyto kombinace:

Oběd:

  • Paella
  • Luštěninová polévka + ryba se zeleninou
  • Luštěniny s vajíčkem
  • Mořské plody s přílohou

Svačinu jsme jednoduše sehnaly ve všech městečkách. Mají mnoho druhů sušeného ovoce, které je zpracováno šetrnou metodou. Skoro všude je ovoce bez přidaného cukru – nekandované i bez siřičitanů.

Svačiny:

  • Směs oříšku se sušeným ovocem, nebo banán (lze i jiné druhy)

Tekutiny: voda a mátový čaj či zelený čaj, když nebyla energie

Večeře:

  • Salát s polévkou
  • Maso s bramborami a zeleninou
  • Paella
  • Mořské plody se zeleninou
  • Ryby na grilu s bramborem či rýží
  • Vydatná polévka

Na závěr

Camino pro mě bylo přínosné. Nejsem věřící a neměla jsem zásadní problém, kterým bych se na cestě chtěla zabývat. I přesto jsem se vrátila jako nový člověk. O 3 kg lehčí, klidnější a s jasnější vizí o mém životě.

Kristýna